„Nikdy jsem nezažil tak silný okamžik, jakým bylo odhalení Ferrari F40. Sejmuli jsme plachtu, v místnosti byl slyšet šepot přihlížejících hostů a následoval obrovský potlesk. Nikdo kromě Enza Ferrariho, vybraných inženýrů a testovacích jezdců novou F40 ještě nikdy předtím neviděl. Ve Ferrari se nám povedlo vyvinout a testovat nový supersport v neobvyklém utajení a pro veřejnost to byl šok,“ vzpomínal na slavnostní debut ohromujícího Ferrari F40 šéf speciálních projektů automobilky Ermanno Bonfiglioli.
Věděli jsme, že Ferrari F40 bude silné a lehké, a díky tomu i rychlé. A že bude mít excelentní aerodynamiku.
Dechberoucí vznik Ferrari F40 byl jako oslava čtyřicátin, která vstoupila do dějin. Legendární italská továrna novým supersportem vycházejícím z neúspěšného vývoje soutěžního speciálu pro rallye skupiny B oslavila své čtyřicáté výročí v roce 1987. Jenže červená placka zaujímá v historii Ferrari ještě důležitější pozici, protože byla posledním vozem se vzpínajícím se hřebcem ve znaku, jaký si vysnil sám Enzo Ferrari. Už od začátku o něm mluvil jako o „definitivním Ferrari“ a viděl v něm závodní auto do silničního provozu, jímž se rozloučí s automobilovým světem. Bylo mu skoro 90 let a věděl, už už moc času nemá.
„Il Commendatore se zeptal na můj názor na nový experimentální prototyp a já nedokázal skrývat své nadšení. Jako amatérského řidiče mě šokovalo neuvěřitelné zrychlení až extrémních 650 koní. Když se mnou poprvé mluvil o své touze zkonstruovat „definitivní Ferrari“, všichni jsme věděli, stejně jako on, že to bude jeho poslední auto. Společně jsme se vrhli do práce a začali jsme v aerodynamickém tunelu, abychom dosáhli výjimečnosti technického obsahu. Věděli jsme, že Ferrari F40 bude silné a lehké, a díky tomu i rychlé. A že bude mít excelentní aerodynamiku.“ Tak na vývoj F40 později vzpomínal Leonardo Fioravanti, designér studia Pininfarina pracujícího pro maranellskou továrnu.
A rychlé opravdu bylo! S kompaktním vidlicovým osmiválcem s přeplňováním dvěma turbodmychadly IHI vyvinulo 478 koní (352 kW) a 577 newtonmetrů. Z nuly na stovku akcelerovalo za přibližně čtyři sekundy a umělo jezdit maximální rychlostí přes 320 kilometrů v hodině. Ještě významnější však byla skutečnost, že Ferrari F40 přijelo na světě v éře vzniku prvních elektronickými pomocníky nabitých supersportů, ale vedle nich zůstávalo puristické. Kompozitový supersport s karbonu a kevlaru měl tradiční pohon zadních kol, pětistupňovou manuální převodovku i jednoduchý interiér s nejnutnějším vybavením. Na komfort ve Ferrari F40 rozhodně zapomeňte.
„Ovladatelnost prvních prototypů byla naprosto strašlivá. Nedokázali jsme zkrotit sílu osmiválce a udělat jej přijatelný pro silniční provoz. Precizně jsme pracovali na vývoji, každý aspekt vozu procházel náročným testováním a postupně jsme zkoušeli ladit turbodmychadla, brzdy, tlumiče, pneumatiky a všechny další komponenty. Chtěli jsme ho bez kompromisů, a tak ve výbavě chyběl třeba posilovač brzd nebo posilovač řízení. Ferrari F40 je o unikátním řidičském zážitku, protože intenzita akcelerace nebo jízdní vlastnosti byly tehdy na úrovni neznámé v silničních autech,“ vzpomínal Dario Benuzzi, tehdejší testovací jezdec Ferrari. V kultovním supersportu seděl od prvních vývojových prototypů až po finální produkční verzi.
Ikonické Ferrari F40 bylo prvním „výročním“ supersportem slavné značky a dodnes je podle pravověrných fanoušků jedním z nejlepších Ferrari všech dob. Už v časech uvedení na trh v roce 1987 byl obrovským obchodním úspěchem, protože automobilka nakonec vyrobila celkem 1 311 vozů. Enzo Ferrari přitom náš svět opustil jen o rok později a všechen svůj odkaz zanechal ve jediném karbonovém unikátu, který ve své době byl nejrychlejším, nejvýkonnějším a nejdražším vozem, jaký kdy Ferrari vyrobilo.
